10 Čvc Kufr v Nairobi
Kufr v Nairobi
Letim z Masai Mara do Nairobi. Poučen z minulých let mám předem zajištěného taxikáře. To proto, abych si ušetřil nervy v nairobských kolonách. Taxikář mi vyzvedne kufr na hotelu, kde jsem si ho před třemi dny nechal a pojedeme přímo na mezinárodní letiště. Spokojeně se dívám z okénka jednomotorového letadla a chválím se, že s tímto bych také uměl létat. Skoro bych si přál, aby pilota postihla nějaká nevolnost. Letadlo přistává. Vystupuji. Šipky Baggage Claim mně neomylně vyplivnou přímo na ulici. Kdosi mně nasměruje k rezavým vratům, ze kterých zrovna na ulici začínají létat zavazadla.
Uhýbám těm, která mi nepatří. Pyšně se rozhlédnu po zákroku na svou tašku.
Taxikář nikde.
Začínám se potit.
Čekám hodinu.
Jsem na ulici sám.
Přijíždí auto.
“Jambo !!!”, ve tmě září jen krásné zuby, bílé po žvýkání větviček. To znám od Masajů. Žádná chemie.
“Kde jsi byl?”, ani nevím, jestli tomu blbečkovi tykám nebo vykám.
“Tomu bys stejně nevěřil“. Má pravdu. Jsem si jistý, že on mi tyká a to mně vytáčí. Blbeček.
„Máš kufr? Byl jsi na hotelu?“
„Jasně“, považuje asi za blbečka on mně, „je vzadu“.
„Není tam“.
„Je“.
„Tak se jdi podívat“, pokouším se ho vyděsit.
Ztuhl. Vyběhne do zadního kufru auta.
Vrací se za volant. Bílé zuby se z kabiny auta vytratily. Většinu nadávek v angličtině znám. Plynule přechází do svahilštiny. Tam se ztrácím.
Jambo promluvil:. „Ukradli ti ho“.
„Hovno, tobě ho ukradli. Máš problém, chlapče“, snažím se ho vyprovokovat k nějaké akci.
Vytáčí telefonní číslo. Potom další.
„Mám ho. Kolik dáš? Potřebuji nabrat jednoho nebo dva chlapíky“.
„40 dolarů“, zkouším první nabídku.
Se slovy „OK“ naskakuje po několika metrech do auta jeden překrmený Svahilec.
Jedeme 10 minut zapráskanou Nairobi.
Auto prudce brzdí. Oba vyskakují a vbíhají do domu.
K mému úžasu vycházejí z domu s mým kufrem.
„Otevři to, ať víme, že je tam všechno“.
Otevírám kufr. Asi je tam všechno. Dávám jim 50 dolarů.
Jsou laskaví. Vyprovodí mně až na letiště. V autě jsou zase samé bílé zuby.
Vytupuji na letišti Jomo Kenyata.
Srdečně se loučíme.
Zapomněl jsem si na zadním sedadle palubní vstupenku. Vracím se.
Do mého taxíku už nastupuje nový klient.
K autu přichází překrmený Svahilec a otevírá zadní kufr auta. Vytahuje jakési zavazadlo a odchází s ním pryč.
Vlastně tu palubní vstupenku už ani nepotřebuji.
No Comments